Pravidla českého pravopisu

jjméno s., mn. 2. jmen, 3. jménům atd.
uÚpravy, doplňky příkladů obecných jmen a vlastních názvů u stávajících heslových slov
jjmění s.
 jmeniny, -in ž. pomn.
 jmenný
 jmenovat (se)
 jmenovatel, -e m., jedn. 4. -e, mn. 1. -é i -e, 7. -i
 jmenovitý; jmenovitě
 jmenovka ž.
 Podobné:
bbezejmennost, -i ž.
 bezejmenný
nnajmě (zejména)
 nazývat (se), podst. jm. nazývání (jmenovat)
oozřejmět, 3. mn. ozřejmějí i ozřejmí; příč. ozřejměl; podst. jm. ozřejmění (stát se zřejmým)
 ozřejmit, 3. mn. ozřejmí; příč. ozřejmil; podst. jm. ozřejmení (učinit zřejmým)
ppan, -a m., jedn. 3., 6. panu, 7. panem (jen v č. jedn., ve spojení se jmény osob, např. pan učitel, pan Novák)
 panteon, -u m.; Panteon (jméno chrámu apod.)
 pojmenování s.
 přejmenovat
 příjmení s.
 přinejmenším
sse zájmeno zvratné a částice u zvratných sloves, 2. sebe, 3. sobě i si, 4. sebe i se, 6. sobě, 7. sebou (např. vzít s sebou, rozumí se samo sebou apod.)
 stejnojmenný
ttropus [-ro- i -ró-], -pu m. (obrazné pojmenování)
zzájmenný
 zejména část.
Naposledy hledáno:

jměn, prázdnin, zbýt, stanovy, třídat, vládný, artikulace, plazma, rozlézat, bíjená

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.