Pravidla českého pravopisu

  1. Měkké souhlásky ď, ť, ň se označují
  2. Souhlásky párové
  3. Skupiny souhlásek
  4. Předložky a předpony s a z
  5. Délka samohlásek v domácích slovech
  6. Psaní slov přejatých
  7. Zkratky a značky
  8. Psaní velkých písmen
  9. Psaní spřežek
  10. Spojovací čárka (spojovník)
  11. Členicí znaménka

Měkké souhlásky ď, ť, ň se označují

1. háčkem: ď, ť, ň (hoď, ťal, vraťte, tloušťka, voňavý);

2. ve spojeních di, ti, ni, dí, tí, ní psaním i, í (na rozdíl od dy, ty, ny, dý, tý, ný) (viz § 3 a 4);

3. ve spojeních dě, tě, ně psaním ě (na rozdíl od de, te, ne) (viz § 21).

Naposledy hledáno:

gan, rezervace, vychlípit, , nadr, almanach, kotli, zapo, dopík, boha

Pravidla aktuálně obsahují 34.846 českých slov a 3.230.785 slovních tvarů. Pro generování slovních tvarů používáme Ispel.