Měkké souhlásky ď, ť, ň se označují
Souhlásky párové
Skupiny souhlásek
Předložky a předpony s a z
Délka samohlásek v domácích slovech
Psaní slov přejatých
Zkratky a značky
Psaní velkých písmen
Psaní spřežek
Spojovací čárka (spojovník)
Členicí znaménka

Souhlásky párové

1. Na konci slov (před pauzou) se párové znělé souhlásky vyslovují jako neznělé a tím ve výslovnosti mizí rozdíl mezi b -- p, d -- t, ď -- ť, h -- ch, v -- f, z -- s, ž -- š, v přejatých slovech též g -- k. Pravopis však k tomu nepřihlíží; na konci slov se tedy píšou písmena označující souhlásky znělé tam, kde se v jiném tvaru téhož slova nebo ve slovech příbuzných souhláska znělá také vyslovuje, např. had (hada), hoď (hodit), hloh (hlohu), žab (žába), vítěz (vítěze), než (nežli), pod (pode); gong (gongu) atd.

2. Skupina párových souhlásek se vyslovuje celá buď zněle, nebo nezněle, ale označování jednotlivých hlásek se řídí podle toho, které hlásky jsou v jiných tvarech téhož slova nebo ve slovech příbuzných, např. vézt (vezu), kavka (kavek), sjezd (sjezdu), lehký (lehounký), hebký (hebounký).