smě: pravidla českého pravopisu

s	smělost, -i ž.
	smělý; směle
	směna ž. (např. peněz); jiné je změna ž. (proměna, zaměnění)
	směnárna, -y ž.
	směnečný i směneční
	směnit (např. peníze); jiné je změnit (proměnit)
	směnka ž.
	směnnost, -i ž.
	směnný
	směr, -u m.
	směrník, -u m.
	směrný
	směrodatný
	směs, -i ž., mn. 1., 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -smi
	směsice ž.
	směska ž.
	směšný
	směšovat
	směstnat
	smět, 3. mn. smějí i smí; rozk. směj; příč. směl

	Podobné:
j	jednosměrný
k	kašpar, -a m. (směšný člověk)
n	nesmělý
o	obousměrný
	osmělit se
p	posměch, -u m.
	posměšek, -šku m.
	posměšný
	posměváček, -čka m.
	posměvačný
	pousmát se, 1. j. pousměji se i pousměju se, 3. mn. pousmějí se i pousmějou se; rozk. pousměj se; příč. pousmál se; podst. jm. pousmání
	protisměr, -u m.
r	rozesmát, 1. j. rozesměji i rozesměju, 3. mn. rozesmějí i rozesmějou; rozk. rozesměj; příč. rozesmál, rozesmát
s	sardonický [-ny-] (např. úsměv)
	smát se, 1. j. směji se i směju se, 3. mn. smějí se i smějou se; rozk. směj se; příč. smál se; podst. jm. smání
	stejnosměrný
t	trojsměnný i třísměnný
u	usmát se, 1. j. usměji se i usměju se, 3. mn. usmějí se i usmějou se; rozk. usměj se; příč. usmál se; podst. jm. usmání
	usměrnit
	usměrňovač, -e m.
	usměrňovat
	úsměšek, -šku m.
	úsměv, -u m.
	usměvavý
	úsměvný
v	vesměs přísl.
	vícesměnný
	vysmát se, 1. j. vysměji se i vysměju se, 3. mn. vysmějí se i vysmějou se; rozk. vysměj se; příč. vysmál se; podst. jm. vysmání
	výsměch, -u m.
	výsměšný
	vysměvačný
	vysmívavý i vysměvavý
z	zasmát se, 1. j. zasměji se i zasměju se, 3. mn. zasmějí se i zasmějou se; rozk. zasměj se
	zesměšnit
	zesměšňovat
	změna ž. (proměna, zaměnění); jiné je směna ž. (např. peněz)
	změnit (proměnit); jiné je směnit (např. peníze)